Ustájení
Životní potřeby
Než se seznámíte s tím, v čem a kde je možné králíky chovat, musíte vědět, co našim ušákům prospívá a co jim naopak bude vadit. Abychom se hned v začátcích našeho chovu nedostali do maléru, seznámíme se se základními životními potřebami.
Kromě pravidelného napájení, krmení a kontaktu s chovatelem jsou to tyto věci:
- světlo
- sucho
- čistý a čerstvý vzduch
- čisté a klidné prostředí
Samozřejmě se seznámíme i s tím, čeho se musíme v našem chovu vyvarovat, co králíkům škodí a co by hned v našich začátcích králíky přinejmenším poškodilo:
- vlhko
- průvan
- prach
- hluk
O světle není nutné se téměř bavit – králík stejně jako ostatní žvířata světlo potřebuje ke správnému fungování organismu a dobrému zdravotnímu stavu. Tento požadavek obvykle každý jednoduše splní, jen málo lidí „chová“ králíky ve sklepě nebo na půdě, kde je celý den tma. Nepleťte si však světlo a slunce, v tom je zásadní rozdíl. přímé a hlavně silné sluneční záření králík nesnáší.
Druhý bod považuji za velice důležitý! Pokud pod sebou králík nemá sucho a namísto toho žije ve vlhkém prostředí, na vlhké podestýlce, zaděláváme si na velký problém. Vlhko je živná půda pro celou řadu nemocí, z nichž asi nejvíce vyčnívá kokcidioza. Z tohoto důvodu musíme dbát, aby v kotci bylo relativní sucho.
Dalšímu bodu se vyhne každý, kdo bude králíky chovat ve venkovních králíkárnách – v takovém případě je čistý a čerstvý vzduch samozřejmostí. Naneštěstí řada chovatelů drží králíky v různých zahradních domcích, chlívech, stodolách a dalších objektech, které jsou hůře větratelné. Zvolíme-li také takový způsob ustájení, je nezbytné přizpůsobit tomuto způsobu i tuto podmínku. Zároveň však nesmí být v objektu průvan, na který králíci velmi trpí a který opět vede ke zdravotním neduhům. Se špatným větráním souvisí i prach, což je další, nicméně ne tak závažný problém.
Posledním bodem je čisté a hlavně klidné prostředí. To první zařizujeme průběžné tím, že vykydáme kotce, avšak na klid musíme myslet ještě před tím, než se rozhodneme, kde budeme králíky chovat. Máte v úmyslu postavit králíkárnu v blízkosti hlavní silnice, kde jezdí kamiony? Chcete je držet ve stodole, kde budete zároveň řezat na cirgulárce? Prosim, ale nepočítejte s tím, že se Vám chov bude bůhvíjak dařit! Dle mého názoru patří králík spíše k plachým druhům zvířat, lecco ho dokáže vyděsit. Kupříkladu březí samice můžou příčinou velkého hluku potratit, kojící samice rozhrabat nebo rozdupat hnízdo a u mladých ve vývinu může snadno vlivem nadměrného stresu dojít k oslabení imunity a vzplanutí nejrůznějších zažívacích problémů.
Je třeba dodat, že úplně všem negativním vlivům se dá předejít vhodnou konstrukcí a zvolením ideálního stanoviště. Záměrně jsem ale neuvedl teplotu. Králík je velmi odolné zvíře, v zimě vydrží i teplotu hluboko pod bodem mrazu za předpokladu zajištění ideálních podmínek. Horší je situace v létě, kdy dle mého mínění králík při vysokých teplotách trpí (více v dalších kapitolách).
Věřím, že Vám nastínění životních potřeb, které králík bezvýhradně potřebuje pro zdárný vývin a spokojený život, pomůže při rozhodování, kam králíkárnu umístíte.
Způsoby ustájení
Nyní si povíme něco o způsobech ustájení králíků. Jestliže se zaměříme pouze na drobnochovy králíků a nebudeme brát v potaz velkochovy, kde jsou králíci ustájeni v klecích, můžeme rozdělit chovatele do několika skupin podle toho, v čem králíky drží.
Možností je hned několik!
- a) vnitřní králíkárna,
- b) venkovní králíkárna,
- c) králičinec,
- d) výběh.
Vnitřní králíkárnou se rozumí zařízení (komplex kotců) nalézající se v uzavřeném objektu, který nemá žádný negativní vliv na zdraví ušáků. Takovýmto objektem může být např. starý chlév, stodola, kůlna, zahradní domek a další, ale musí splňovat kritéria popsaná v předešlém článku (musí být suchá, větraná, atd.).
Takovýto způsob chovu oceníte zejména při pozdních příjezdech, kdy si můžete do objektu zavést světlo. To využijete i v zimě, kdy zvířatům prodloužíme světelný den a tudíž budou ochotnější k páření (více v kapitole o rozmnožování). Nesmíme zapomenout ani na možnost zavedení automatického napájení do každého kotce pomocí hadičkových napáječek, které v zimě v uzavřených objektech nezamrznou. V neposlední řadě máme uvnitř vše po ruce, jak krmení, tak i ostatní pomůcky.
Leč musíme počítat s vyššími nároky na plochu (objekt se může využít jinak) a určitě i s nemalou investicí do úpravy prostoru.
Venkovní králíkárna je opravdová klasika! V minulosti bylo pravidlem, že každý na vesnici měl na dvorku postavenou králíkárnu. Pokud to ještě pamatujete, určitě si vzpomenete i na to, že takové stavby byly orientované průčelím na východ nebo jihovýchod a to z prostého důvodu. Tento směr je pro králíky, co se povětrnostních vlivů týče, přímo ideální. Určitě si pamatujete na předešlý článek, kde jsme si řekli, že králík se špatně vyrovnává s větrem, teplem, méně již se zimou. Ze severu fouká studený vítr, naopak z jižní a západní strany na králíky v létě praží slunce, což je ještě horší. Proto doporučuji králíkárnu orientovat tak, jak je zvykem, kdy z rána jdou do kotce sluneční paprsky a v poledne již nikoliv. Může se ovšem stát, že nemáme prostor na to, abychom objekt takto situovali. Proto volíme vhodný způsob zabezpečení – výsadbu zeleně, přístřešek, postavení čelem k domu, apod.
Celoroční vystavení králíků negativním povětrnostním vlivům a minimální nároky na prostor. To jsou dvě nejdůležitější výhody. První docílíme lepší otužilosti králíků, čímž upevňujeme jejich zdraví, kondici a vitalitu. Takovýto králík se kupříkladu lépe vypořádá s náhlými výkyvy počasí a některými nemocemi. Bohužel pokud dochází k extrémnímu počasí, jako jsou vysoké nebo naopak nízké teploty, musíme se stejně o králíky lépe postarat – v zimě kotce zavěsit kusem pytle, v létě dostatečně napájet. Venkovní králíkárna také skýtá jednu velkou nevýhodu pro vystavující chovatele, kteří kladou důraz na zimní plemenitbu. V té době se ovšem krátí den, je zima a tím pádem je oslabena pohlavní aktivita (nejen králíků). Z toho vyplývá, že zabřezne jen minimum samic.
Králičinec je takovým hybridem obou předchozích variant, z kterých také přejímá výhody i nevýhody každé z nich. Jedná se o stavbu, která je ze tří stran chráněna proti klimatickým vlivům, zejména větru, a ze čtvrté ne. pojem králičinec ovšem není přesný, většina chovatelů si pod ním představý klasický vnitřní chov. Ať tak či tak, králičinec je pro vystavující chovatele nejlepší možnou variantou chovu!
Poslední metodou ustájení je výběh. Chodíte do ZOO a sledujete s oblibou „volně se pohybující“ zvířata? Pak je držení králíků ve výběhu pro Vás to pravé. Stačí si vybrat místo, kde vybudujete výběh splňující dané požadavky a umístíte do něj své ušáky. Je to spíše takový chov na oko a na okrasu, než k užitku – vysoké úhyny, jak už prostřednictvím nemocí nebo dravců, a nízké hmotnostní přírůstky nejsou ničím výjimečným. O takovémto zajímavém chovu bude napsán v budoucnu článek.
A jak dál?
Ať už se rozhodnete z jakéhokoliv důvodu pro kterýkoliv způsob chovu, musíte si navíc zvolit z dalších dvou možností. Na čem králky budete chovat, resp. jaký bude mít kotec dno?
- pevný
- roštový
Chov na pevné podlaze, která je pokrytá ve většině případů slámou (čili podestýlkou), je klasickým, nejjednodušším a u neorganizovaných chovatelů i nejčastějším typem chovu. Je jasné proč! Co chce takový průměrný vesničan? Vydat co nejméně peněz, rychle mít na talíři pečínku a dobrou úrodu brambor, aby měl ke králíkovi co zakousnout. Tohle všechno se pod chovem na podestýlce skrývá. Náklady na pořízení králíkárny s dřevěnou podlahou jsou o poznání nižší, než s roštovou. Navíc při pravidelném kydání a správném „skladování“ výkalů s podestýlkou vzniká během roku vynikající hnůj, který zaručí dobrou úrodu nejen pro brambory. Nemůžu si pomoci, ale nenapadá mě nic, co by vidlákovi, jako jsem já, vadilo. Na namáhavou práci při čištění jsme zvyklí, s vysokou spotřebou slámy si hlavu nelámeme, protože kde kdo ve vsi nám za hubičku pár balíků nechá. A že jsou králíci v kontaktu s vlastními výkaly? Bylo to tak za našich dědů, dařilo se jim, tak proč by to tak nemohlo zůstat i teď?
Králičí kotce a jejich počet
Snad každý zná základní bytovou jednotku králíků v drobnochovech - kotec, ve kterém může přebývat jak jeden, tak i více králíků. Každá králíkárna má určitý počet kotců. Nejčastější jsou dvoupatrové králíkárny se čtyřmi či šesti, nebo třípatrové se šesti či devíti kotci. V takovýchto stavbách jsou většinou kotce stejně velké a je tudíž jedno, jaká kategorie králíků v něm bude přebývat.
Jaké rozměry kotců zvolit?
Máme-li ale ke králíkům dobrý vztah a nevidíme v nich pouze nedělní oběd, měli bychom každé kategorii dopřát podmínky, které si zaslouží. Je jasné, že samec bude mít rozdílné nároky na plochu, než samice s osmi mláďaty! Proto se nejdříve seznámíme s minimálními rozměry kotce:
|
Plemeno |
Délka |
Hloubka |
Výška |
|
Velké |
120 |
70-80 |
70 |
|
Střední |
80 |
70-80 |
60 |
|
Malé |
70 |
70 |
50 |
|
Zakrslé |
60 |
60 |
40 |
Takovéto rozměry doporučuji pro chovné samce, mladé chovné kusy před výstavou či plemenitbou nebo odchov menšího počtu kusů (3-4) do stáří cca čtyř měsíců. Zmíněným kategorím by měl takto velký prostor stačit.
Naopak u březích samic, čekajících mladé, a u samic s odchovem, je nutné k délce trochu přidat. Dovedete si snad v jednom a téže kotci, ve kterém přebývá samec, představit samici s osmi kilovými králíky? Já tedy těžko! Velikost kotce musíme tedy přizpůsobit tak, aby tento počet mladých králíků vydržel se samicí do druhého měsíce stáří, kdy je nejpozdější doba k odstavu. Proto doporučuji kotce pro samice s odchovem dělat co se délky týče minimálně o 50% delší. Zde je také možné vykrmovat větší počet králíků.
Na co myslet?
Takovou vychytávkou, jak se vyhnout výrobě či nákupu větších kotců je vysunovací božní stěna, kdy stěnu vytáhneme a spojíme tak dva kotce v jednom patře vedle sebe. Ale to bychom již odbočili a dostali se ke konstrukci králíkárny jako takové.
Obecně se dá říci, že velikost kotce není zásadním problémem. Asi nikoho nenapadle nacpat belgického obra, což je největší plemeno na světě, do kotečku určeného pro zakrslíky! Jde pouze o logický úsudek. Chybí-li někomu, doporučuji navštívit některého chovatele v okolí a omrknout a přeměřit jeho králíkárnu. Třeba Vám sám doporučí výrobce nebo postup při výrobě.
Uslyšíte od něj, že hloubku byste měli volit takovou, abyste dosáhli na zadní stěnu kotce, což pomáhá při vyndávání ušáků ven, a výšku odhadnout podle velikosti plemena, které se chystáte chovat. Dále si jistě postěžuje, že špatně seřízl konec podlahy kotců, která má vzadu přečnívat min. o pět centimetrů, aby výkaly stékaly přímo na zem a ne jako jemu po stěně králíkárny (značně nehygienické, dochází k rychlejšímu opotřebení dřeva). Na návštěvě u staršího chovatele si zřejmě vyslechnete i pár vět o výšce králíkárny: „Proč já jen dělal třípatrovou králíkárnu?“ Není vyjímkou, že chovatel zvolí model devítikotcovky (jako i já), kde je značně stížen přístup do spodních a horních kotců (shýbání a natahování), což někomu může vadit. Z dolního patra králíci během krmení často utíkají, v horním se naopak chovateli špatně chytají.
Kolik kotců je třeba?
Správný adept na chovatele nesmí zapomenout a podcenit počet kotců, které bude pro svou chloubu potřebovat. Jak se dopracovat k přibližnému množství kotců? Je to jednoduché! Víte-li, kolika samci a samicemi, resp. kolika chovnými kmeny (1 samec a 2 samice) budete disponovat, stačí pak vzít kalkulačku a počítat. Na každého samce počítejte jeden kotec, na každou samici pak kotce čtyry (jeden pro ní, další tři pro její odchov) a nakonec číslo zvyšte o 2-4 kotce pro případ potřeby. Výsledné číslo udává průměrný počet kotců, které jsou třeba pro zdárný chov. Pro ukázku – mám dva chovné kmeny (2 samce a 4 samice), což znamená 2 kotce pro samce, 16 pro samice a další 2 rezervní. Musím tedy disponovat dvaceti kotci. Neorganizovaný chovatel, kterému jde hlavně o masnou produkci, si možná vystačí i s menším počtem kotců (se třemi pro samici), ale musí daný prostor využít co nejefektivněji. Naopak pro vystavovatele je takový počet naprosto minimální, troufám si tvrdit, že spíše nedostačující. Průměrně se třeba středním plemenům rodí osm mláďat a za předpokladu, že by chovatel chtěl všechna mláďata vystavit, musí pro jedinou samici mít devět kotců, aby každé mláďě, resp. dospívající králík měl svůj vlastní životní prostor. Hrůza, co? Obvykle to však tak děsivé není, jelikož všechna mláďata nebývají hodna vystavení a navíc mladé samice můžou být ustájeny společně.
Myslím, že o kotcích jsem Vám řekl vše, co vím. Hlavně nepodceňte počet kotců a jejich rozměry, avšak nedělejte si s tím těžkou hlavu. Stačí vzít papír, tužku a kalkulačku, vše si nakreslit, spočítat a sečíst. Nebo se řídit výše uvedeným postupem...
Vybavení králičích kotců
Konečně se dostáváme k nezbytnému vybavení každého kotce a chovatelského zařízení jako takového. Jistě je každému jasné, že pouze s prázdným kotcem díru do světa neuděláme a musíme tudíž zainvestovat. Vy snad nemáte v obývacím pokoji televizi, válendu, stůl...
Krmítka a misky
Nejdůležitějšími potřebami jsou bez diskuse ty, které slouží přímo králíkům. Jako první nemůžu uvést nic jiného než krmítka. Těch existuje na trhu celá řada. Nejjednodušší formou jsou kameninové misky (oválné i hranaté) nebo dvoumisky, do kterých králíkům při každém krmení předkládáme jádro či vodu (v případě dvoumisky obojí). Takové krmítko je velice levné, avšak krmivo bývá často znehodnocováno. Králík rád misky převrhává, šlape v nich, kálí do obsahu. To má za následek zhoršení hygieny a popř. i propuknutí nějaké choroby. Zvolíte-li tuto metodu, doporučuji s čistým svědomím spíše dvoumisky, které jsou logicky dvakrát težší a nejdou tak lehce převrhnout. Stane se, že dojde k vzájemnému znehodnocní obsahu v obou miskách, ale není to nic proti tomu, když králík převrhne celou misky s jádrem nebo vodu do hnízda s mladými!
Používají se i plechové zásobníky, které přiděláme na stěnu kotce nebo na jeho dvířka. Do zásobníku poté můžeme vhodným kategoriím králíků nasypat dostatek krmiva na několik dní dopředu. Praktické je to zejména při výkrmu ve větších kotcích, kde je více králíků a tím pádem i vyšší spotřeba jádra. Avšak nedoporučuji předkládat krmivo do zásoby, není-li to životně důležité. Králíci krmivo vyhrabávají a tak znehodnocují – někdy ani správná konstrukce (ohnuté hrany dovnitř, víko na zásobníku) krmítek tomuto neduhu nezabrání.
Napáječky
Neméně důležitou věcí, která nesmí v kotcích chybět, je napáječka. Pokud jsme zvolili v prvním případě dvoumisky, nemusíme o napáječkách přemýšlet. V opačném případě, kdy chceme mít vodu i jádro zvlášť, budeme muset vybírat z nespočtu hygieničtějších možností.
Velice účelové se zdají být tzv. vaničkové napáječky, kdy je ve dvířkách kotce umístěna vanička skrz na skrz. Vně kotce je na dvířkách připevněné konstrukci láhev (plastová, skleněná), která plní vaničku vodou, dojde-li k úbytku vody ve vaničce. Zkrátka – upije-li králík vodu, z láhve se opět doplní. Podobně fungují napáječky v chovu drůbeže. Neméně osvědčenou a oblíbenou variantou jsou niplové napáječky, do kterých se voda dolévá a králíci upíjí niplem.
Stejně známou variantou je hadičkový rozvod vody po celé králíkárně, kdy z centrálního barelu natáhneme hadičky po stěnách králíkárny do všech kotců, kde je přiděláme na připravený ventil – napáječku. Ta se zahákne do dvířek kotce a králík se může kdykoliv napít. Odpadají tak starosti s výměnou a doplňováním vody, s čistěním napáječek či misek. Chovatel však nemá přehled o tom, kolik králík vypil vody. Může tak přehlédnout zdravotní komplikace. Navíc hadičky nejsou vhodné do venkovního chovu, kdy v zimě zamrzají a praskají.
Samozřejmě nemusíme volit ani jediný z těchto postupů. Stačí zakoupit klasické kapátkové napáječky „s kuličkou“, které známe z chovu morčat. Existují i jiné varianty, avšak méně rozšířené.
Jesle
Co se krmení týče, zbývají pouze jesle, které slouží k ukládání dalšího nezbytného krmiva – píce. Založíme do nich seno či trávu (s tou opatrně, aby se nezapařila) namísto pokládání na zem, kde králík krmivo udupe, pokálí a znovu nežere. Ztráty, zejména kvalitního sena, jsou tak veliké. U nás v Česku naleznete jesle v drátěném, dřevěném a dokonce i v plastovém provedení. Nejčastější jsou právě drátěně v kombinaci s dřevěným víkem, které nesmí chybět, aby do jeslí ušák neskočit a neporadil si končetiny!
Umístění jeslí je dalším zákoutím. Stejně jako plechové zásobníky na jádro můžeme i jesle umístit do dvířek. Avšak nedoporučuji toto řešení – zbude méně místa pro průchod světla a výměnu vzduchu. Zajímavým konstrukčním řešením je varianta, kdy místo stěny mezi kotce umístíme dráty (jesle) pro oba sousední kotce dohromady. Píci tak můžeme vkládat bez přístupu ke králíkům, kteří konzumují každý z jedné strany. Úskalím je zejména v dnešní době plné nemocí vyšší riziko přenosu chorob.
Já osobně se nejvíce přikláním k jeslím s bočním plněním sena, které se plní z čelní strany (po otevření dvířek) a po zavření kotce se znepřístupní i tyto jesle. Umístění volíme takové, aby i mladé králíče dosáhlo na spodní hranu jeslí. Když se bude muset natahovat, vůbec nic se neděje - prospěje mu to!
Abych nezapomněl – všechny pomůcky, které jsme si nyní vyjmenovali, ať již krmítka, jesle či napáječky, mají stejný účel. Zabránit zbytečnému znehodnocení, plýtvání a nehygienickému předkládání krmiv. U mnoha neorganizovaných chovatelů je totiž ještě nyní vidět, že nenapájí, jádro sypou přímo na podlahu nebo v lepším případě dávkují do misek od másla či rezavých hrnců. A seno? Šup s nim na podlahu a ušáci hrabte se v něm dle libosti, což bohužel praktikuji i já.
Kotiště
Ale odbočme k optimističtějšímu tématu. Kotiště. Ptáte se, cože to vůbec je? Jedná se o budku, která se před blížícím se porodem vloží samici do kotce a ta uvnitř, kde je temno, teplo a hlavně klid, postaví hnízdo a porodí mláďata. Takovou koticí budku si může každý zručný kutil vyrobit sám. Stačí vhodný materiál (překližka, dřevotříska, prkýnka), ze kterého stlučeme kvádr o rozměrech 60 x 35 x 30 (dxšxv) - dle velikosti samice) s otevíratelným víkem a otvorem pro vstup samice. Po vložení do kotce nacpeme do kotiště drobnou slámu a seno a necháme samici, ať se zabydlí a hnízdo si sama připraví.
Výhodou kotiště je zmírnění stresu před porodem a během něco a také snížení ztrát mladých králíčat vychladnutím, kdy jsou vytažena z hnízda, nebo sama vylezou. Nebudu Vám nic nalhávat – kotiště má i své nevýhody, ale o tom až v jiném článku.
Co se dál hodí?
Nyní mi nezbývá již nic jiného, než Vás stručně seznámit s pomůckami, které se k chovu také hodí, avšak nejsou tak zásadní. První z nich je stolní váha, pomocí které kdykoliv zkontrolujeme hmotnostní přírůstky našich chovanců – jak při chovu na maso, kdy chceme vědět, kolik přibývají po tom či onom krmivu, tak i při vystavování, abychom nebyli penalizování za překročení hmotnosti. Váhu samozřejmě musíme někam postavit. Proto poblíž králíkárny umístíme manipulační stolek. Sem můžeme přenést králíka, v klidu ho prohlédnout a ohodnotit si ho před případnou výstavou. Povrch musí být hrubý, aby se králík neklouzal – v případě nestability je králík divoký a nejistý. Doufám, že nejste tak naivní a neříkáte si: „Všechno si budu pamatovat.“ Neexistuje! Po ruce mějte v každém případě zápisník, či karty každého jedince. Sem si zapisujte data připouštění, kocení, přírůstky, atd.
Asi nejužitečnější vymožeností je zavedení osvětlení k Vašemu chovu. Zabijete s ním dvě mouchy... Zaprvé můžete jít krmit i bez baterky v zubech v kteroukoliv hodinu (třeba po návratu z oslav z právě skončené výstavy) a zadruhé můžete provozovat, což platí hlavně u vnitřních králíkáren, zimní plemenitbu. Světlem prodloužíte králíkům světelný den, z čehož vyplývá, že jsou sexuálně aktivnější. Zajímavá výhoda, co říkáte?