Králíci potřebují ke zdárnému vývoji a růstu hned několik složek potravy, bez kterých by nemělo cenu se do chovu pouštět. Nejdůležitější z nich jsou bezesporu objemná krmiva, která obsahují dostatečné množství vlákniny, mají dietetické účinky a tím pádem přispívají ke správné funkci trávicího ústrojí.

Co je objemová suchá píce? Seno!

Objemové krmivo je takové, které ve velkém množství obsahuje minimální množství živin a energie. V našem případě je navíc ještě v suchém stavu, tzn. s minimální vlhkostí. Do této skupiny řadíme vlastně jen dvě krmiva - seno a slámu. 

Člověk nemusí být vesničan, aby nevěděl, co je seno. Ale samozřejmě se najdou tací, kteří nemají potřebnou představivost, takže speciálně pro ně: Seno je usušená a vhodně uskladněná tráva (píce), které králíkům zabezpečuje dobré trávení. Na kvalitu sena má velký vliv hned několik faktorů. Je to doba seče, délka sušení, počasí, uskladnění a především botanické složení trávy, kterou sušíme.

Séci by se mělo na začátku květu, kdy je porost nejkvalitnější. Avšak počasí nebo čas nám to nemusí umožnit! Nevadí, trávu můžeme pokosit i později či dříve. V případě, že je tráva vysoká, popř. po odkvětu, znamená to, že sena bude více, ale nižší kvality. Ať tak či tak, musíme brát zřetel zejména na počasí. Usušíme-li seno během čtyř dnů, je to dobrý výsledek. K tomu potřebujeme pěkné počasí - slunce a slabý větřík je přímo ideální. Při takových podmínkách schne seno nejlépe a nejrychleji. Samozřejmě se seno běžně suší i déle, což vůbec nevadí. Pokud ale během sušení zaprší, máme problém. Během prvních dvou dnů se ještě nic moc neděje, avšak zaskočí-li nás déšť ke konci sušení, seno ztrácí značné množství živin, které déšt vylouhuje, následkem čehož seno žloutne. To je známka nepříliš vysoké kvality našeho snažení.

Po usušení uskladníme seno na vhodném místě – v seníku, na půdě, apod. Dbáme na to, aby v prvních dnech po uklizení nebylo navrstveno na velkých hromadách a nebylo udusáno. Mělo by být volně rozložené na co největší ploše, aby ještě více proschlo.

Jak poznáte, že jste seno dobře usušili a uskladnili? Takové seno krásně voní, je zelené, při proklepání se z něj nepráší. Nekvalitní seno je naopak nažloutné, příliš vábně nevoní, králík se do něj po předložení nepohrne. Nutno upozornit, že se seno nesmí ihned po usušení zkrmovat, jelikož nadýmá. Proto je nutné počkat minimálně šest týdnů, aby řádně vyfermentovalo! 

Nejkvalitnějším senem je seno vojtěškové, které má ovšem zvýšené nároky na sušení i uskladnění. Navíc pěstování vojtěšky není nejjednodušší. Dalším kvalitním senem je seno jetelové nebo jetelotravní, které má podobné nároky na sušení jako vojtěška. O sušení i pěstování těchto plodin čtěte zde.

Klasika - luční seno

Nejběžnější je ovšem seno luční, které při včasném a rychlém usušení také nabízí kvalitní krmení. Právě u lučního sena má na jeho kvalitu vliv botanické složení trav. Na loukách roste celá řada bylin, většina z nich pro králíky prospěšná a zvyšující kvalitu sena. Leč najdou se i jedovaté rostliny, které by při podání ve větším množství nedělaly dobrotu. Jde např. o bolehlav, pryskyřník, vlašťovičník, přesličku, rulík, durman a další nebezpečné byliny.

Na zimu sušíme i poněkud netradiční píci, např. kopřivy, které mají výborný vliv na laktaci samic a zdravotní stav všech kategorií králíků (zejména pak mladých okolo odstavu), a také mrkvovou nať, která v zimě a na podzim povzbuzuje králičí libido.

Sláma jako podestýlka

Co se slámy týče, její kvalita není rozhodující. Sláma slouží ve velké míře jako podestýlka, zdroj tepla pohlcující vlhkost a udržující v kotci relativní čistotu. Jakou slámu budete používat je čiště na Vás. Obecně se doporučuje sláma pšeničná, která lépe pohlcuje vlhkost než slámy z jiných obilovin. Mě nadruhou stranu zklamala – králíci po ní měli nateklé oči, slzeli. Proto používám kvalitní ječnou slámu, kterou navíc králíci po nastlání s chutí žerou. Z tohoto důvodu ji jednou za pár dní přidávám společně se senem jako píci.

Zcela jinou možnost, jak krmit, nabízejí granulovaná krmiva. Granule, bez kterých si většina organizovaných chovatelů nedokáže svůj chov představit, jsou vlastně kombinací všech krmiv, které jsme si již uvedli. Existuje jich opět velice mnoho. Nejčastěji se rozdělují na kompletní a doplňkovou krmnou směs.

Kompletní krmná směs slouží jako hlavní zdroj potravy, a tudíž není potřeba králíkům zkrmovat ještě další krmiva, kromě vody a sena, kterážto krmiva musí mít králík neustále. V některých případech je přidání jiných krmiv dokonce nežádoucí. Doplňková krmná směs je pouze doplněk krmné dávky. Znamená to tedy, že můžeme tyto granule pouze přidat na přilepšenou k současné krmné dávce.

Kompletní krmné směsi se dále rozdělují dle toho, pro jakou kategorii králíků jsou určeny. Existují speciální krmné směsi pro březí samice, které berou ohled na vývoj zárodku; granule pro kojící samice, které dodají samicím dostatečnou zásobu energie a zvýší laktaci; granule pro výkrm králíků do odstavu; granule pro králíky ve výkrmu, které uspíší růst a správný vývin; granule pro chovné jedince v době připouštění, atd. Každá tato směs je zkrátka složená co nejvhodněji pro danou skupinu zvířat! Všechny jsou složeny většinou z travních úsušek (kolem 30%), obilovin (ječmen, oves, pšenice, kukuřice, pšeničné otruby, atd. - do 50%) a dalších komponentů, j jsou vitamíny, minerály, šroty, řízky, extrahované šroty a další.

Navíc existují i granule, které obsahují léčiva, tzv. antikokcidiostatika, která slouží jako prevence proti kokcidióze. Tyto granule se vyrábějí jako kompletní, což znamená, že není možné přikrmovat králíky jiným krmivem. V případě podání dalších krmiv (jádra, okopanin) dojde k naředění léku a ten se stává neúčiným.

Krom toho, že nesmíte kompletní směs ředit, berte v potaz i garanční lhůtu, která bývá dlouhá asi tři měsíce. Všímejte si také prašnosti granulí. Stává se, že některá dodávka bývá prašnější než jiná. Za takové situace nezbude nic jiného, než směs několikrát přesypat přes sýto, abychom se prachu zbavili. Ten králíkům dráží dýchací ústrojí, ale o prachu jsme již mluvili v našem prvním článku o životních potřebách.

Granule představují zřejmě nejlepší volbu krmení v chovu králíků – rychlý vývin, minimální riziko kokcidiozi a malá pracnost jsou toho důkazem. Naneštěstí cena granulí není zanedbatelná – padesátikilový pytel stojí v průměru 450Kč, což je cena dvojnásobného množství obilí. Rozmyslete si tedy, jakou variantu zvolíte! Peníze, nebo čas?

Člověk se zejména v dnešní době snaží žít v souladu s přírodou, na vzestupu je opět alternativní medicína formou nejrůznějších bylinek apod. I v chovu králíků je výhodou čas od času zabrousit do přírody a dopřát ušákům nějaký čistý „medikament“! Nejednou jsem se setkal s názorem, že někdo dává králíkům tu nebo onu bylinu. Pokusím se nyní laicky vysvětlit a popsat, k čemu jsou některé známé byliny v chovu králíků prospěšné.

Vrbové proutky využijete nejen o Velikonocích!

Na prvním místě neuvedu bylinu, ale strom, resp. jeho větvičky. Vrbové proutí má velice zajímavé účinky na organismus králíka. V prvné řadě okyseluje střevní mikroflóru a tím pádem zabraňuje množení kokcidií, které následně v překyseleném prostředí hynou. Chceme-li tedy zabránit v našem chovu rozšíření kokcidiozy, aniž bychom sáhli po drahých veterinárních přípravcích, předkládejme vrbu nejlépe dva až tři dny po sobě s tím, že další den řádně vykydáme podestýlku a vysteleme slámou. Dobré je rozšířit tuto kůru přidáváním octu do napájecí vody.

Další možné užití nastává v případě, kdy samice přijde o mladé, ať již z důvodu jejich úhynu, podložení, nebo i odstavu do samostatného kotce. Vrba totiž zhoršuje kvalitu mléka a u většiny samic dokonce tvorbu mléka zastavuje. Tudíž se vyvarujeme případnému zánětu mléčné žlázy, který je právě při brzkém odstavu či úhynu mláďat velice aktuální. Zároveň nepodáváme králici žádné napájecí tekutiny, což ještě zastavení laktace umocní.

Krom výše uvedených výhod, které do chovu přináší, jsou samozřejmě větvičky, jejich kůra a listy plné vlákniny, která udržuje trávení v normálu – předložením tudíž nic nezkazíte! V obou případech však musíte dbát na to, aby větvičky byly co nejčistčí - netrhejte je tedy u silnic apod. Zároveň nesmí být napadeny mšicemi či jiným hmyzem. Také musím připomenout, že větvičky podáváme přibližně do jednoho centimetru průměru, silnější králíci neradi žerou. Listy na větvičkách necháme. Vrbu najdete zejména u rybníků a vodních toků.

Nehaňte pálivé kopřivy

Přírodní antibiotika. Tak někdo kopřivám po zásluze přezdívá. Opravdu obsahují řadu vitamínů a tělu prospěšných látek a člověk je v lidovém léčitelství užívá již od pradávna. Je známo, že kopřivy zastavují krvácení (možno podávat po kocení), výborně působí při střevních problémech, zácpě, nemocích žlučníku a jatek (při kokcidioze). Navíc kopřivy, ať už sušené či čerstvé, znatelně zvyšují laktaci, což je další důvod, proč zejména kojícím samicím do třetího týdne po okocení kopřivy zkrmovat. Nesmíme opomenout ani fakt, že kopřivy mají velký vliv na kvalitu srsti - předkládání v době línání či po ostříhání u angor není na škodu, ba naopak.

Zastávám názor (možná milný), že podávání kopřiv je jako prevence proti mnoha nemocem nejlepší řešení. Samozřejmě ušáky neuchrání proti moru, myxomatoze a dalším nemocem, ale jistě dokáže vyrovnat chyby v krmné technice a nemoci jimi způsobené. Pokud tedy máte možnost kopřivy někde naséci či je ušušit na zimu, neváhejte. Rostou v mezích, u lesa, okolo hnojniště. Zkrátka na těch nejúrodnějších místech, kde je mnoho živin, které potřebují!

A co další byliny - pelyněk, smetaník a další?

Byl by hřích zapomenout na takovou rostlinu, jako je pelyněk černobýl. Tato poměrně velká roslina roste na loukách, v mezích, apod. Její podobu si snadno zapamatujete, nedá se téměř s ničím splést. její účinky jsou velmi podobné jako u vrby, avšak troufám si říci, že silnější. Po několika hovorech s chovateli z okolí jsem pelyněk delší dobu zkoušel a mohu potvrdit, že kokcidioza se téměř neobjevila. A to šlo pouze o podávání kousků, nikoliv celých rostlin! Jak jsem psal, jeho účinky jsou poměrně silné, musí se proto podávat jen omezené množství. Já doporučuji přibližně 30 centimetrů dlouhý stonek.

Krom prevence proti kokcidioze má i své nevýhody, zejména pak možné předávkování a také zhořknutí mléka u kojících samic. Proto nedoporučuji předkládat pelyněk této kategorii králíků.

Všem dobře známá pampeliška, čili smetánka lékařská, nemá chybět jako jedno z prvních jarních krmiv. Často roste na zaplevelených trávnících, okolo cest či vysemeněná na záhonech. Králíci jí časně z jara nepohrdnou, stejně tak jako jejími kořeny, které obsahují cukr inulín (stejně jako topinambury).

Další bylinou je podběl obecný, který si laik může se smetánkou podle květu lehce splést, ovšem podběl není tak rozšířen. Jeho zkrmování má příznivé účinky na trávení a navíc zabraňuje nadýmání, proto se ho vyplatí mít vždy po ruce, pokud se dopustíme nějaké dietetické chyby.

V malých (!) dávkách můžeme též vyzkoušet vratič obecný, dříve hojně užívanou bylinu pro vypuzení vnitřních (střevních) parazitů a pro potraty, což platí i u zvířat - užíváme jej tedy jako prevenci proti kokcidioze či při odčervování. Z výše uvedeného důvodu nepředkládáme březím samicím. Pozor na možné předávkování, předkládejte jen minimální množství tzn. 15 cm dlouhý stonek s listy bez květu a plodů (ozkoušeno).

Zmínit ještě mohu jiné byliny, které můžeme v chovu vyzkoušet a třeba se i pozastavit nad jejich účinky. Jsou to např. jitrocel, který má antibiotické a protizánětlivé účinky, a dále bolševník, obecný (nikoliv velkolepý) který podporuje v menších dávkách (opět několik listů i se stonkem) laktaci.

Tak, i tuhle kapitolku máme za sebou. Doufám, že si z tohoto textu vemete co nejvíce a některé z výše uvedených bylin vyzkoušíte. Chci poděkovat lidem, kteří mi byli nápomocni radou a upozornili i na případné chyby v tomto textu.

Opět se dostáváme ke kapitole, nad jejímž názvem si zase někteří říkají: „Co to pro Boha je?“ Nebojte se, nebudu Vás tady trápit, jako je tomu v odborné literatuře. Názvy jako nutriční hodnota, dusíkaté látky, mikroelementy, potřeba energie na kg hmotnosti, záchovná či produkční potřeba v tomto článku nenajdete. Pokusím se Vám zde co nejjednodušeji nastínit zásadní problematiku chovu králíků – jak, kdy, komu a hlavně co krmit! Drobnochovatelům, jako jsem já, kteří se striktně neřídí velkochovnými krmnými normami, bude tento článek ke klidnému spaní bohatě, ale opravdu bohatě stačit.

Před tím, než se začneme bavit o krmných dávkách pro jednotlivé kategorie králíků, si musíme ujasnit a připomenout nejdůležitější zásady krmení. Asi jako nejdůležitější z nich bych viděl to, kolikrát denně krmit. Osobně doporučuji krmit dvakrát za den – ráno i večer, přičemž ráno předložíme králíkům 1/3 krmné dávky, večer zbylé 2/3. Nebudu Vám lhát a na rovinu řeknu, že není problém v tom, když budete krmit třeba jen jednou denně a to večer. Avšak mladým králíkům ve vývinu, kojícím a březím samicím tím příliš neprospějete. Králík totiž přijímá potravu přibližně každou půl hodinu (zkuste ho někdy sledovat) a proto je lepší častější krmení v menších dávkách, kdy nehrozí tak velké riziko znehodnocení krmiva. Pamatujte, že nejen kvalitním krmivem, ale také kvalitním krmením docílíme dobrých výsledků.

Mám krmit senem nebou travou?

Rozhodnout se také musíme, zda-li budeme přes sezónu  krmit zelenou píci (trávou, jetelem, apod.), nebo zůstaneme po celý rok u sena. Co se králíka týče, je prakticky jedno, kterou variantu zvolíme. Ušákům zelené krmení vyhovuje - je pro něpřirozené. Na druhou stranu většina chovatelů krmí po celý rok senem a králíci nemají žádné problémy. Jediným zádrhelem při krmení zelným je tzv. přechod, kdy králíky postupně navykáme na jaře na trávu a na podzim naopak zpět na seno. Tento přechod by měl na jaře trvat přibližně dva týdny, kdy v prvních dnech předkládáme králíkům k senu i listy pampelišky, zavadlé kopřivy či větvičky stromků. Po čtyřech až pěti zaměníme větvičky a spol. za mladou trávu (ze začátku tak v hrsti jednomu králíkovi). Dávku postupně zvyšujeme tak, aby po dvou týdnech přechodu dostával králík plnou dávku zeleného krmení. Obecně se doporučuje i se zeleným krmit seno, které by měl mít králík k dispozici neustále. Já nevidím problém v tom, když se krmí jen zeleným bez sena. Pouze další dva týdny po přechodu doporučuji trochu sena při večerním krmení k trávě přidávat.

Pokud přechod uspíšíme, dočkáme se trávicích problémů u našich ušáků, které mohou zejména u mladých králíků vést až k úhynu. Toho se nemusíme bát u podzimního přechodu, který je jednodušší. Tam stačí zkrátka vysadit trávu a začít krmit senem. Avšak doporučuji také postupný přechod, alespoň několika denní.

Po shrnutí kolem a kolem docházím k závěru, že jediným problémem při krmení zelenou travou je časová náročnost a vyšší pracnost. Nemáte-li každý den půl hodiny čas na sekání zeleného krmení, raději krmte celý rok senem. Navíc potřebujete i nějaký prostor, kde budete mít přes noc trávu přichystanou k rannímu krmení (nejlépe na schodech ve sklepě, kde je chládek – píce zůstane čerstvá a nezapaří se). Při celoročním podávání sena je nevýhodou jen to, že je sena třeba daleko více, což je logické.

Krmte pravidelně, ale pestře!

Nezapomeňte na to, že králíkovi vyhovuje stálá krmná dávka, kdy ve stejnou dobu krmíme stejnými krmivy. Králík si vybuduje ve střevech určitou střevní mikroflóru , díky které správně tráví ta krmiva, na která je mikroflóra přizpůsobena. Změníme-li drasticky krmnou dávku, mikroorganismy se začnou přizpůsobovat nové krmné dávce a ve výsledku tak králíkovi pouze ublížíme tím, že mu na nějaký čas rozhodíme zažívání. To vede ke zdravotním problémům, popř. i k úhynu. Tím však nechci říci, že nesmíme krmit pestře, naopak. Stálé, avšak pestré složení králičího jídelníčku je tím nejlepším, co můžete pro ušáky udělat. Pestře neznamená v tomto případě každý den měnit základ krmné dávky, ale naopak ke stejnému základu přikládat různá vedlejší krmiva.. To znamená krmit denně např. seno + granule, s tím že, v pondělí přihodíme trochu trávy, v úterý kousek řepy, ve středu kus suchého chleba, atd. To je pestré, avšak stále krmení. Pokud přesto potřebujeme z nějakého důvodu změnit základ krmné dávky, zvolíme opět přechod, kdy na krmivo králíka postupně navykáme.

Píci a vodu by měl mít králík k dispozici neustále! To je další pravidlo, kterého byste se měli řídit. Vodu potřebuje k životu každý organismus, králík, který není výjimkou. Píce, která obsahuje mnoho vlákniny, udržuje trávení v optimálním stavu a tudíž také nesmí nikdy chybět. Naopak je to s obilím, které bychom měli předkládat jen v takovém množství, aby do dalšího krmení všechno zmizelo. Neměli bychom králíkům dávat ad limitní dávky (co sežerou), ale vždy se řídit dávkování, které se doporučuje, nebo které si zvolíme. Ad limitní dávky užíváme jen u některých kategorií.

V zimě musíme dávat pozor při krmení okopaninami, které snadno v zimě namrznou a znehodnotí se. Takové krmivo vyvolává průjem a další neduhy, které mohou vést i k úhynu. Navíc v zimních měsících „krmíme i zimu“. Zvyšujeme proto dávky jádra (obilí/granule) o nějakých 20%, jako kompenzaci za energii spálenou při tvorbě tělesné teploty. Osobně doporučuji přidat v tomto období do dávky obilí trochu kukuřice!

Už jsem to v předešlých článcích říkal a určitě na to budu upomínat i nadále: všechna krmiva musí být v dokonalém stavu, nenahnilá, nenamrzlá, čistá, bez známek jakékoliv plísně či znečištění toxickou látkou. Při krmení si také všímejte, zdali králík všechna krmiva mu předložená sežral. Pokud některé nesežral, vyhoďte je z kotce a příště již nedávejte tak velké množství! Připomenout musím i ohryz. Králíkům neustále dorůstají hlodáky, tudíž bychom měli občas předložit i nějakou tu větývku ze stromu, tvrdý chléb, apod. O tom však již byla řeč.

Patříte také mezi ty, kteří si koncem babího léta říkávají, co s poslední vyrostlou travou? Nebaví vás sekat zahradu a mrhat pící tím, že je vyhozena do kompostu nebo vyvezena do lesa? Chcete-li vyzkoušet pro ušáky něco „nového“, nabízím alternativu, která řeší hned několik problémů jednou ranou!

Co s podzimní travou? Silážovat!

Přátelé z naší chovatelské komunity již vědí, co nabízím. Silážování je velmi známou metodou konzervace krmiv, při které je často směs krmiv upěchována v nádobě (silážní věži, žlabu, vaku, sudu, atd.) tak, aby bylo dosaženo minima kyslíku ve směsi a zabránění jeho dalšího vniknutí do obalu. Při nepřítomnosti kyslíku dochází k tzv. mléčnému kvašení, při kterém je dosaženo konzervace, která udržuje zvolené komponenty ve šťavnatém stavu, což je oproti sušení píce jedna z výhod. Navíc můžeme rozlišovat siláž a senáž a to dle obsahu sušiny a vody v cílovém krmivu. V případě, že je obsah sušiny vyšší, než 50%, mluvíme z pravidla o senáži. O její přípravě v domácím prostředí a v malém množství bych se rád dále rozepsal, jelikož právě tento způsob konzervace řeší problém přebytečné „třetí“ píce, kterou už nelze krmit a je škoda ji znehodnotit kompostováním!

Příprava domácí senáže není nikterak obtížnou záležitostí. Vhodné je připravovat senáž na podzim, kdy již nemáme pro poslední píci jiné uplatnění a navíc senáž vydrží bezpečně až do jara. Zvolit tedy můžete jakoukoliv píci, kterou zahrada nabízí – od nejrůznějších trav a bylin, až po jetel či vojtěšku. Pozor musíte ovšem dávat na poslední dvě zmíněné rostliny – jetel a vojtěšku. Obě patří do kategorie hůře silážovatelných plodin a tudíž je nutné věnovat dalšímu zpracování zvýšenou pozornost. Obecně platí, že plodiny s vysokým obsahem cukru (kukuřice) jsou dobře silážovatelné, oproti tomu krmiva bohatá na bílkoviny (vojtěška, luštěniny) hůře.

Bezproblémová příprava

Začít se silážováním pro naše účely můžete ve chvíli, kdy máte k dispozici dostatečné množství mladé píce. Doporučuji zejména mladou píci (jak už jsem zmínil) – trávu, jetelotrávu, jetel, vojtěšku či jiné rostliny - opravdu ideální se jeví třetí píce po druhé senoseči. Zvolený materiál za bezdešťového počasí pokosíme a necháme pár hodin zavadnout. Je-li píce krátká jen několik centimetrů, dále ji neupravujeme, ovšem delší píci je nutno nařezat. Doporučuji sekat sekačkou s košem, kdy je tráva rozsekána na jemno, popř. „křoviňákem“. Takto posekanou a mírně zavadlou píci si připravíme do místa, kde hodláme siláž připravit, popř. uchovávat.

Kromě typických velkostatkových silážních jam a věží existují i méně nákladné přístupy na prostor, které spíše český drobnochovatel využije. Zvolit můžeme např. kýble, silné igelitové pytle, sudy. Osobně jsem dělal senáž pouze ve velkých sklenicích, abych celý postup vyzkoušel, což doporučuji i Vám – malá zkušební várka připravená nyní v létě pojistí podzimní úspěch! Zvolenou nádobu řádně vyčistíme a je-li větších rozměrů, rovnou ji přeneseme na místo, kde bude stát celou zimu (pozor – je nutností siláž skladovat tam, kde nemrzne!).

Na dno nádoby vložíme a dostatečně udusáme asi tří centimetrovou vrstvu slámy či sena, aby vstřebala případné nadbytečné šťávy a vlhkost (důvod, proč je vhodné nechat píci zavadnout). Dále přihazujeme a skutečně pečlivě stlačujeme další a další vrstvy píce, kterou jsme pro tento účel vybraly. Pozor si dávejte zejména na okraje nádoby, kde často nedochází k tak preciznímu sešlapání. Dál pokračujeme stále stejně: vhodit, stlačit a stlačit a stlačit a znovu vhodit... Sešlapání je v tomto případě kritériem úspěchu. Budeme-li v tomto ohledu laxní, dostane se nám po otevření senáže nemilého překvapení v podobě nekvalitního či dokonce znehodnoceného krmiva.

Po navršení nádoby až po její okraj přichází další fáze – uzavření nádoby. Máme-li k dispozici pouze velké sklenice, kýble s výkem, sudy či pytle, neměl by být s uzavřením problém. Sudy, sklenice, kýble zaděláme víčky a poklopy, případné škvíry přelepíme lepicí páskou. Ve starší literatuře se doporučuje navršit na kryty silážních jam vrstvu jílu. Osobně vidím v této možnosti zajímavý nápad, zejména při pěchování do sudů. Letos určitě vyzkouším naplnit sud téměř k okraji, dát na siláž igelit, na něj navršit až k okraji jíl (a u stěn to řádně zamazat) a nakonec vše „zavíčkovat“ a dotáhnout obručí.

Ať již zvolíte jakoukoliv nádobu a formu uskladnění (nesmí mrznout, doporučuji tedy sklep, teplejší stodolu, atp.), na dobu zrání senáže to nebude mít zásadní vliv. Mléčné kvašení končí přibližně po šesti týdnech, kdy je již hmota vhodná ke zkrmování. Po otevření je nutné krmivo přibližně do tří týdnů zkrmit, vše záleží na velikosti nádoby; ploše hmoty, ke které má po otevření přístup vzduch a také doba otevření při odebírání krmiva. Kvalitní senáž má olivovou až žlutozelenou barvu, drží tvar, nerozpadá se, je cítit mírně kysele, okurkově, u některých plodin je možné rozeznat jejich původní vůni.

Šťavnaté krmivo koncem zimy!

Takto připravená a vyzrálá senáž vydrží dobře uskladněná minimálně do začátku jara. Bohužel nemohu maximální trvanlivost neotevřené hmoty prozatím určit – oněch několik sklenic krmiva bylo po posledních mrazech zkrmeno. Avšak i kdyby toto zpestření jídelníčku našich svěřenců nemělo delší životnost, než několik zimních měsíců, zřejmě by to nevadilo. Senáž totiž nachází uplatnění zejména koncem zimy, kdy již mohou některým docházet okopaniny jako mrkev a řepa, a tudíž siláž zaručuje až do jara králíkům nepřetržitý přísun šťavnatých krmiv s vysokým obsahem živin a vitamínů. Osobně vidím tuto variantu krmení oproti krmení okopaninami jako mnohem přívětivější jak z finančního, tak i časového hlediska. Řekněme si upřímně – řepa ani mrkev nejsou zadarmo (většinou) a jejich pěstování zabere spoustu času, místa i sil!

Leckdo zřejmě stále nevěří, že králíci vůbec senáž žerou a již se těší, až bude moci doma vyzkoušet přípravu, nechat krmivo uzrát a dát ho králíkům jen proto, aby mohl poté konstatovat: „Měl jsem pravdu, nežerou to!“. Myslím, že v tomto ohledu budeme mít pravdu oba. Stejně jako u jiných krmiv (nyní narážím na své zkušenosti s krmením kukuřice, slunečnice a kopřiv) se najdou ušáci, kteří budou proti konzumaci (proč? to se zřejmě nedovíme). Ovšem mohu konstatovat (a má fotografie to potvrdit), že připravená senáž byla králíky hojně brána zejména po jejich postupném navyknutí na ni a vysazení okopanin (nikoliv však vody!) z jejich jídelníčku. Ze začátku jsem dával jen nepatrnou hrstičku každému, do které se příliš neměli, našlo se jen pár jedinců, kteří nepohrdli. Po přibližně týdnu již žrala většina. Samozřejmě žravost nebyla srovnatelná s krmením klasické zelené píce.

Jediným problémem bylo předkládání – jesle jsou v zimě plné sena, čili jsem se nevyhnul předkládání na podlahu. Každý ovšem ví, že po zašlapání trávy jí již králíci nechtějí. V případě senáže je toto ještě markantnější. Ideální se občas jevilo vkládání do misek na jádro.

Jak vidíte, stále se nacházejí nové či staronové druhy krmiv a jejich přípravy, které nejsou tak tradiční, ovšem o to zajímavější. V době, kdy je třeba počítat každou korunu, každý metr čtvereční, každou minutu vlastního času, je příprava a zkrmování senáže výhodné zejména pro ty, kteří mají vlastní zahradu a trochu místa na uskladnění. Zatím nemohu posoudit, jaký vliv by mělo krmení senáží přes celou zimu (doplním po osobní zkušenosti), ovšem shledávám toto krmivo více než ideálním jako doplněk krmné dávky pro konec zimy a začátek léta. Věřím, že si senáž v chovu králíků najde své příznivce stejně jako jiná nekonvenční krmiva využitelná při našem úžasném koníčku.