Odchov

Pokud se nám vyhnuly již zmíněné nepříjemnosti s kocením, špatným odchovem, tak se mláďata jistě dobře vyvíjí. Už po 9 dnech začínají vidět a kolem 20. dne začínají též vylézat z hnízda a hledat si vlastní potravu. V této době musíme být více než dosti obezřetní, abychom se vyvarovali krmným chybám.

Samice svá mláďata kojí poměrně dlouho. Její laktace graduje kolem 28. dne po porodu, poté strmě klesá a zcela se zastavuje až za další 2-3 týdny, někdy i později – záleží na krmné dávce, ročním období, genetickém založení a dalších faktorech. Z toho vyplývá, že dříve než 28. den nemá smysl mladé odstavovat, jelikož si stále mají od samice co vzít. V této době bychom měli králíkům dopřát to nejlepší, co máme. Vše o tom, jak krmit, je popsáno v tomto článku.

Pokud dodržíme správné zoohygienické podmínky, budeme dobře krmit a nic nepodceníme, dostaneme se až k nejkritičtější fázi chovu králíků – odstavu. Co to vlastně je? Jedná se o chovatelem provedný přesun samice do jiného kotce, zkrátka pryč od mláďat. Často se můžete setkat se spojením odstav mláďat, ale tato formulace není přesná. Mláďata jsou totiž navyklá na svůj kotec a přenášet je jinam by opět vyvolalo vysoký stres, který by mohl vést k vyšším úhynům. Právě proto odstavujeme samici namísto mláďat. Jistě nemusím opět opakovat, že přesunutím matky vystavíme mladé v prvních dnech vysokému stresu, proto není na škodu v této době přeléčit králíky preventivně proti kokcidioze. Tři dny podáváme v nápoji lék, pak uděláme další 3-4 dny pauzu, ve kteréž to době samici odstavíme, a poté opět další tři dny mláďatům podáváme lék. Nejčastěji se užívají přípravky jako je Sulfamidin, ESB3 a další. Při takovémto přeléčení je pravděpodobnost úhynu velmi nízká.

Správné načasování odstavu je klíčové

Odstav probíhá nejčastěji 42.-56. den po kocení, někdy déle či dříve. Osobně nedoporučuji brzký ani pozdní odstav, snažme se dodržet určené rozpětí. Časný odstav není dobrý pro mláďata (velký stres, stále pijí mléko), pozdní zase pro samici (nadměrné vyčerpání). V této době mláďata línají, vyměňují mléčný chrup. Již tak jsou ve velkém stresu, nesmíme jim ho tedy ještě více zvyšovat. Nebylo by to ku prospěchu ani nám, ani mláďatům.

Zvolíme-li časný odstav, samici pro jistotu první dva dny nepodáváme jádro a šťavnatá krmiva, první den nedáváme vodu – samice ztratí mléko a vyhneme se tak zánětu mléčné žlázy. Můžeme přidat i větvičky vrby, které zastavení laktace ještě napomohou. Samici můžeme znovu připustit nejdříve dva týdny před odstavem, avšak doporučuji připouštět až těsně před či po provedení tohoto úkonu.

Vydrží-li mladí první týden po odstavu bez újmy, máte takřka vyhráno a tento článek tak splnil svůj úkol ;-)

Odstavem máme nejkritičtější období života králíků za sebou, ale stále nás čeká mnoho práce a nervů. I když několik týdnů po odstavu jsou ve většině případů mladí králíci v pořádku, nehrozí jim nebezpečí v podobě kokcidiozy a trávicích problémů, jako před a těsně po odstavu, tak i nyní naneštěstí musíme dodržovat určitý systém a pokyny. Odměnou nám bude nulový úhyn, výborné přírůstky a v neposlední řadě úspora steliva, krmiv, léků a tím i financí.

Po odebrání samice od králíků necháme odstávčata asi do třetího měsíce stáří (někteří odstavují až v této době) ve společném kotci a poté králíky roztřídíme. Právě teď je nutné se rozhodnout, který králík půjde do výkrmu a najde uplatnění v kuchyni, a který naopak skončí v odchovu s tím, že ho buď zařadíme do našeho nebo cizího chovu. Ať tak či tak, králíky přemisťujeme co nejméně, abychom je zbytečně nestresovali.

Obecně můžeme říci, že čím méně králíků umístíme v kotci (nejlépe každého zvlášť), tím lépe rostou a vyvíjí se. Tím chci naznačit, že mláďata vybraná v této době do chovu bychom měli umístit do vlastních kotců, aby měla klid pro dobré vyspění. Stejně tak můžeme i králíky ve výkrmu rozdělit po jednom, ale většinou je to velice zbytečné – nikdo nemá takový obrovský počet kotců – a tudíž volíme společné ustájení, kde je v kotcích více mladých pohromadě. Krmíme-li kompletní krmnou směsí (granulemi), není nutné králíky rozdělovat dle pohlaví, jelikož jsou většinou do čtvrtého měsíce stáří vykrmeni a zabiti, avšak při klasickém krmení je rozdělíme dle pohlaví. Samce můžeme nechat až do pátého měsíce spolu, většinou do té doby snesou a poté se již vyplatí je zabít. Mladé samice spolu může zůstat až do konce výkrmu. Doporučuji si v odchovu nechat více králíků a postupně s přibývajícím věkem ty méně kvalitní přeřezovat do výkrmu. Vybíráme dle temperamentu, hmotnosti, užitkových standardů, zdravotního stavu a v případě chovu na výstavy i podle vzorníku (o tom v článku o výběru chovného kmene).

O krmení je zbytečné se opět zmiňovat, vše potřebné o krmení je popsáno ve dvou článcích o krmné technice. Připomenout mohu jen to, že od 3-4. měsíce stáří, krmíme ve výkrmu králíky ad limitní dávkou a v pátém měsíci u králíku v odchovu ubíráme, aby nám neztučněli, což by se později v chovu (hlavně u samic) neblaze projevilo.

Nesmíme opomenout ani prevenci proti kokcidioze a jiným trávícím problémům a proto podáváme králíkům občas větvičky stromků (vrba, smrk, jabloň) a králíky cca 2-3 týdny po odstavu přeléčíme proti kokcidioze některým z doporučovaných přípravků (ESB3, Sulfonamid, aj.). Přeléčit můžeme později i znovu, budou-li problémy, ale ve většině případů je již vše v pořádku a další (většinou třetí) přeléčení není třeba.

Nejdůležitější podmínky úspěšného odchovu:

• Králíky přemisťujeme co nejméně, nejlépe jen jednou při třídění.
• Samce a samice po 3. měsíci stáří umístíme v jiných kotcích.
• Do chovu si vybíráme nejlepší jedince.
• Vybíráme více kusů a postupujeme vyřazovací metodou ;-)
• Ze začátku krmíme opatrně dle postupu uvedeném ve článku o krmné technice.
• Nezapomeneme preventivně přeléčit proti kokcidioze.

Byl bych velmi nerad, kdyby níže uvedené řádky někdo potřeboval nutně čísti. Bohužel stane se, že mláďata o matku přijdou, nebo se samice přestane o své potomky starat a v takové situaci nezbude nic jiného, než si tento článek pročíst. Ať to či ono, v takovém případě potřebují naší pomoc, aby dorostla a odchov proběhl bez větších úhynů. Máme-li v chovu jinou samici se stejně starými mláďaty (+- 5 dní), tak můžeme osiřelá mláďata této králici podložit, ovšem jen do adekvátního počtu 8-10-ti mladých. Nemáme-li k dispozici jinou samici, musíme zvolit umělý odchov.

Jestliže jsou mláďata mladší 4-7 dní, je jejich záchrana velice složitá. Samice totiž do 1. týdne produkuje mlezivo, které obsahuje dost nenahraditelných živin a vitamínů, které napomáhají mláděti ve vývinu a posilují jeho trávicí a imunitní systém. Mlezivo se prakticky nedá nahradit a šance na záchranu takto mladých králíčat je minimální.

Větší šance jsou s králíčaty staršími 7-10 dní (viz. foto), která již od matky přijala dostatečné množství mleziva a pozvolna začínala s mlékem. Těmto králíčkům můžeme připravit adekvátní náhradu za mateřské mléko. Každý má svůj recept na odchov sirotků, na internetu je jich také dost, já uvedu ten nejjednodušší, protože jak řekl klasik: „V jednoduchosti je síla“.

Základní rady pro umělý odchov králíčků:

• králičí mléko můžeme „nahradit“ buď obyčejným kozím mlékem, nebo směsí polotučného mléka se smetanou v poměru 5:1 (je i mnoho dalších náhrašek, ale tyto dvě jsou nejjednodušší)
• teplota mléka před krmením by měla být mezi 36-39°C (tělesná teplota)
• krmíme nejlépe 2x denně, klasicky ráno a večer (samice kojí pouze jednou denně, zato je její mléko výživnější)
• mléko podáváme injekční stříkačkou přímo do tlamičky, pozvolně, aby mláďta nedostala mléko do plic (úhyn)
• sledujeme, jestli se králíčata vyprazdňují, jinak jim lehce masírujeme prstem bříško
• okolo 14-17. dne můžeme přestat s krmením stříkačkou a dávat mláďatům mléko do nízké misky
• během dalšího týdne přidáváme ovesné vločky, drcené granule, velmi kvalitní seno
• vydrží-li králíčata až do této doby, mezi 3.-4. týdnem, pak máme téměř vyhráno – již přijímají klasickou potravu – granule, seno, vodu, samozřejmě se stálým přídavkem mléka (již může být klasické)

V případě sirotků starších 14. dnů je již takto pracný odchov téměř zbytečný. Zcela postačuje kravské mléko, či klasické plnotučné do mističek + přídavek sena, ovesných vloček, drcených granulí, na které si mladí pomalu zvyknou (sám jsem nedávno 4 mláďata 15 dní stará takto odchoval).

Nedílnou součástí chovu králíků je i schopnost chovatele králíka připravit pro kuchyňské účely, resp. zabít. Takový úkon není nikterak obtížný, zvládne ho každý i sebeméně zručný chovatel, který nemá panickou hrůzu z krve. Tento článek slouží všem chovatelům. Vy, kteří chcete chovat na výstavy a myslíte si, že pro Vás tyto řádky nejsou, jste na omylu. Je jasné, že ne každý králík je hoden vystavení. Ti méně kvalitní tak pravděpodobně skončí v kuchyni.

Jak taková porážka v drobnochovech vypadá? Není to opravdu nic zvláštního a převratného. Chovatel si vybere králíka, kterého chce zabít a den před samotným aktem ho přestane krmit, avšak pitnou vodu musí mít králík k dispozici stále. V případě, že chovatel krmí granulovanou směsí s léčivy, nebo podal králíkovi nějaké jiné léky, musí brát v úvahu ochranou lhůtu těchto léků. Před jejím vypršením nesmí králíka zabít a konzumovat (možné zdravotní komplikace). 

Samotné zabití je velmi jednoduché. Stačí králíka uchopit za zadní nohy, upažit s ním před sebe a obratnější rukou ho udeřit „za uši“ nějakým tupým předmětem či hranou ruky. Osobně užívám topůrko ze sekerky, jelikož udeření rukou nemusí být vždy příjemné. Úder směřujte co nejvíce od těla králíka – prakticky ho stačí jen „líznout“ po čele. Udeříte-li ho blízko ke krku, udělá se na místě podlitina. Po úderu králíkovi většinou začne z nosu a tlamy téci krev. Navíc mu ještě podřízneme krční tepnu, aby došlo k co nejkvalitnějšímu vykrvení!

Nechceme-li králíka zabíjet úderem za uši, můžeme si pořídit porážkovou pistoli, kterou natáhneme, přiložíme králíkovi mezi oči a zmáčkneme „spoušť“. Nejde samozřejmě o klasickou pistoli. Pružina vystřelí z pistole hrot, který králíkovi prorazí lebku a okamžitě ho usmrtí. Tato metoda je v drobnochovech bezkonkurenční. Podřezání krku je nutné provést i zde.

Králíka necháme v klidu vykrvit a asi po dvou minutách ho – již mrtvého – přivážeme opět za zadní nohy na provázky. Poté již můžeme začít se stahováním kůže. Nejprve obřežeme kůži za patou, kde je králík přichycen na provázky. Pozor dáváme hlavně na to, abychom nepřeřízli šlachy (kůže by se z končetin špatně stahovala). Následuje dlouhý řez od tohoto obřezání až ke konečníku. Kůži opatrně stáhneme k tomuto místu. V této době máme staženy zadní končetiny. Poté uchopíme králíka za pírko a přeřežeme ho společně s kůží co nejtěsněji u trupu. Celá kůže se nám tak uvolní a můžeme ji opatrně stáhnout, jak se říká „do pytle“. Pozor dáváme zejména při začátku stahování u břicha, kde musíme pohlavní orgán, vazy a kůži obřezávat, abychom nestáhli i maso.

Jakmile kůži stáhneme až k hlavě, obřežeme konce předních končetin a zlomíme kosti. Oddělíme tak tlapky od staženého trupu. Chceme-li upotřebit i hlavu, dále táhneme za kůži směrem dolů a obřezáváme uši, oči a následně i čumák. Po kompletním stažení uřežeme ještě víčka, pisky u tlamy a vydloubneme oči. Kdo hlavu nechce, uřízne ji za krkem. Hlava zůstane uvnitř pytle z kůže.

Nakonec musíme králíka vyvrhnout. Nejprve rozřízneme tzv. „zámek“, což je kost u konečníku. Po jejím rozříznutí můžeme stehna od sebe trošku roztáhnout. Následně provedeme dlouhý řez, při kterém rozřízneme břicho až k hrudnímu koši. Od konečníku začneme vytrhávat pohlavní orgány, střeva a močový měchýř (často v těchto místech pevně drží). Následuje vyvrhnutí celého provazce střed, žaludku, zkrátka celého trávicího ústrojí, vyjma ledvin. Vyřízneme i játra, ze kterých opatrně odstraníme žlučový váček. Nakonec vyndáme srdce a plíce, z krku vyřízneme jícen a máme prakticky hotovo. Pouze již králíka opláchneme, zbavíme sražené krve a nečistot. Kůži a vnitřnosti zahrabeme do kompostu, nechceme-li ovšem kožku usušit a zpeněžit.

Králíka následně i s ledvinami (ty většinou zůstanou v trupu, ale můžeme je vyjmout) a játry namočíme alespoň na 12 hodin (doporučuji spíše celý den) do vody. Poté již můžeme králíka odblanit, naporcovat a začít s kuchyňskou úpravou.

TIP: Ti z Vás, kteří mají rádi přehled, si mohou králíka před i po porážce zvážit a spočítat si tak jatečnou výtěžnost, která udává, kolik králík poskytl masa (ovšem i s kostmi). Vzoreček je následovný (vyjde v procentech) = (zabitý králík s hlavou a poživatelnými vnitřnostmi v Kg / králík před porážkou v Kg) * 100

Tento vzoreček se vyplatí počítat zejména při křížení, kdy můžeme najít co nejefektivnější kombinaci. Já se běžně u svých králíků setkávám ve věku kolem 180 dní s výtěžností cca 65%.

Pevně věřím, že slovo selekce, čili výběr, každý zná. Představit si, jak se dostalo do chovatelství už není tak velký problém. Stejně tak, jako redaktoři vybírají články, které chtějí uveřejnit ve svých plátcích, tak i my vybíráme z našich úspěšných odchovů jedince, které chceme zařadit do další plemenitby. Jedná se o velice důležitou a náročnou činnost, na které závisí celý chov. Vybereme-li nové jedince z odchovu špatně, narušíme tak v další generaci náš plán plemenitby a ztratíme spoustu času. Proto apeluji na co nejzodpovědnější přístup k této práci.

Prostřednictvím selekce vybíráme ty jedince, kteří splňují naše požadavky a nároky, hodí se do našeho chovatelského záměru a v dalších populacích zkvalitňují to, v čem jsou výborní (vlastnosti, znaky). Naopak co nejdříve vyřazujeme zvířata, která nesplňují normy a jejich zařazení do plemenitby by chovu neprospělo.

Umělá vs. přírodní selekce?

Ještě před tím, než se seznámíme s jednotlivými selekčními postupy, přiblížíme si, jak vůbec selekce vznikla. Tou původní, která funguje stále a všude, je přírodní selekce, se kterou se setkáváme zejména u volně žijících zvířat. Není nikdo, kdo by neznal zákon přírody „Silnější přežije“. Přesně tak funguje přírodní selekce. Slabí, nemocní nebo nepřizpůsobiví (neadaptivní) jedinci hynou a často nezanechají potomstvo, které by dál neslo vlastnosti (zejména ty záporné) svých rodičů. To je však výjimka, jelikož i slabí jedinci se často páří a proto přichází na řadu umělá selekce. Ta funguje nejen u domácích zvířat, ale i u těch divokých, kdy např. myslivci odstřelují slabé kusy.

Umělá selekce je v chovech velice důležitá. Vybíráme dle ní zvířata, která jsou v některých námi hledaných kritériích extrémně výborná. Tato zvířata dále přenášejí své vlastnosti a znaky na své potomstvo a chov zkvalitňují. Avšak umělá a negativní selekce mají mezi sebou negativní vztah – navzájem se vylučují. Vybraná zvířata dle umělé selekce (ty s výbornými vlastnostmi a znaky), mývají často horší životaschopnost a plodnost. Stejně je to i obráceně. Je tudíž jasné, že pro dobré výsledky v chovu, musíme vybírat pouze zvířata, která splňují naše kritéria (umělá), avšak jsou i zdravá a dostatečně plodná (přírodní)! Taková zvířata pak mají v chovu výborné výsledky, co se jejich znaků, vlastností, plodnosti a zdraví týče!

Doufám, že každý čtenář můj krkolomný výklad pochopil, kdyby ne, napíši to jednou větou: „Do chovu vybírejte jen taková zvířata, která se hodí do Vašeho chovného plánu, splňují Vaše požadavky (výborné plemenné znaky, vysoká užitkovost, apod.), avšak navíc disponují i dostačující plodností a pevným zdravím.“

Jak z našeho výkladu vyplynulo, chovatel se musí věnovat zejména umělé selekci a k přírodní (zdraví, plodnost, životaschopnost) jen po celou dobu výběru přihlížet. Nyní si tedy přiblížíme dva typy umělé selekce, kterých bychom měli v chovu využívat.

Negativní selekce

Touto selekcí vybíráme zvířata, která hrubě nesplňují naše požadavky (vlastnosti, znaky), přenášejí dědičné vady nebo mají dlouhodobé zdravotní problémy. Takové kusy vyškrtneme z našeho výběru.

Př.: Chceme-li v dalších generacích u daného plemene zvýšit hmotnost, vyřadíme z výběru jedince, jejichž hmotnost je slabší nebo stejná, jako u nynějších rodičovských generací. Je-li mezi jedinci s dobrou hmotností kus, kterému přerůstají zuby (dědičná vada) nebo se u něj projevila kokcidióza (nemoc), vyřadíme jej rovněž.

Pozitivní selekce

Opakem negativní selekce je (kdo by to byl řekl?) selekce pozitivní. Ta má za úkol vybírat nadějné chovné kusy s co nejlepší úrovní námi preferovaného znaku či vlastnosti. Tuto selekci dále rozdělujeme na…

… stabilizační selekci

Má za úkol stabilizovat námi zvolený znak nebo vlastnost v budoucí populaci. Díky zařazení takovýchto zvířat do chovu dojde ke stabilizování daného znaku či vlastnosti.

Př.: Chceme-li v dalších generacích u daného plemene stabilizovat hmotnost na určité hodnotě, vybíráme do chovu zvířata, jejichž hmotnost je námi vybrané hmotnosti nejbližší.

… direkcionální selekci

Ta naopak vybírá chovné kusy se znakem či vlastností na co nejvyšší úrovni. Díky zařazení takovýchto zvířat do chovu dojde ke zkvalitnění daného znaku či vlastnosti.

Př.: Chceme-li v dalších generacích u daného plemene zvýšit hmotnost, vybereme z výběru jedince, jejichž hmotnost je vyšší, než u nynějších rodičovských generací.

Základní typy selekce jsme si již vyjmenovaly, nyní si ještě můžeme říci zásady správné selekce. Kromě toho, že se selekce dělí do určitých fází, musíme vědět, že ji provádíme již od narození zvířat, která jsou umístěna ve výběru. Všímáme si už výsledků rodičů (i jejich minulých potomků) vybíraných králíků.

Stejně tak si pamatujeme, že nevybíráme králíky jen podle jednoho znaku či vlastnosti, ale vždy u potenciálního chovného kusu přihlížíme ke všem. Pokud bychom se zaměřili pouze na jeden znak, který bychom dovedli do extrému, stane se, že u jiných znaků se vyskytne stejně extrémní vada, popř. dojde ke snížení životaschopnosti a plodnosti. Raději dáme přednost jedinci, který má požadovaný znak jen mírně lepší, než ostatní, avšak ve zbylých znacích je vyrovnaný.

Jak dobře vybírat?

Výborným nástrojem pro výběr a případné ověření úspěšnosti selekce je tzv. kontrola užitkovosti a kontrola dědičnosti. Při kontrole užitkovosti sledujeme a hodnotíme jednotlivé znaky a vlastnosti potenciálního chovného kusu. Stejně tak můžeme využít i údaje o rodičích hodnoceného králíka, které ovšem slouží jen jako odhad.

Naše počínání si můžeme (a měli bychom!) ověřit po odchování prvních mladých kusů od hodnoceného jedince, kdy následuje kontrola dědičnosti. Pro tuto kontrolu sbíráme údaje, které získáme od potomstva kontrolovaných jedinců. Jak stojí v názvu, zkrátka zkontrolujeme, zda potomci mají horší, stejné nebo lepší vlastnosti, než jejich rodiče.

V obou případech hodnotíme např. konverzi krmiva, hmotnost v určitém měsíci stáří, denní hmotnostní přírůstky a další hodnoty typické pro samce; dále mléčnost, plodnost, schopnost pravidelně zabřezávat, starat se o mláďata a jiné hodnoty, v tomto případě typické pro samice.

Přesnější metodou je kontrola dědičnosti, kdy si ověříme, zda potomci hodnocených zvířat mají alespoň stejně kvalitní vlastnosti, jako jejich rodiče. Tato metoda je ovšem logicky časově náročnější, než kontrola dědičnosti. Tu je možné udělat okolo 7-9 měsíce stáří, kdy začínáme s připouštěním (u samic si ověříme plodnost, mléčnost, atd.). Na srovnání v podobě kontroly dědičnosti si musíme stejně dlouhou dobu počkat, kdy zjistíme výsledky potomků (pro samce zjistíme výše uvedené hodnoty výkrmnosti). Obecně se doporučuje udělat u samců zejména kontrolu dědičnosti, kdy si ověříme hodnoty výkrmnosti jejich potomstva; a u samic kontrolu užitkovosti, kdy hned z kraje zařazení do chovu zjistíme jejich reprodukční vlastnosti.

Tyto řádky jsou velmi logické! U samic není podstatné, zda-li zdědily po matce reprodukční vlastnosti, jelikož ty jsou velmi nízce dědivé a tudíž je můžeme z velké části ovlivnit chovatelským prostředním. Na druhou stranu hodnoty výkrmnosti, které jsou typické pro samce, jsou vysoce dědivé a proto děláme samcům kontrolu dědičnosti. V případě, že je kontrola dědičnosti negativní (potomstvo má horší výsledky, než měl samec ve výkrmu sám), raději vyřadíme samce z chovu.

To je o selekci a jiných souvisejících věcech vše. Vím – celá tato problematika se zdá býti docela složitá (navíc obohacená mým krkolomným výkladem), avšak dá se zvládnout, pochopit a úspěšně aplikovat v chovu.